Žárlivost? To se mým dětem stát nemůže!

Hlavně ať se nezabijou!

A je to tu zase… Holky se mlátí polštářema a shazují se navzájem z postele. Perou se o to, kdo bude spát u stěny a kdo na kraji. Ta, která bitvu prohraje skončí na kraji a stoprocentně v noci spadne na zem. I když se snažím držet přehled, kdo má být zrovna na řadě, ne vždy se mi to daří. Z představy, že každou chvíli vysklí některá hlavou dveře, mi tiká oko.

Proč se prostě nemůžou rozumně dohodnout?! Člověk si říká, že aspoň ta starší by mohla mít ve 13 letech rozum. No, zjevně to zatím nehrozí. Doteď mi žádná strategie rozsoudit spaní nevyšla. Jako vždy to nevydržím a vletím do pokoje. „Tak která z vás spala včera u stěny?“ Odpověď: “ Já!“, od každé z nich, mě nijak nepřekvapuje. Načež začne dohadování, kdo víc kope a mluví ze spaní. A jaké má kdo vlastně práva.

Naštěstí jsem pro tyto případy pojištěná. Každá z nich má jiné povlečení peřiny. Ještěže je zatím nenapadlo, že je to schválně. Tyhle žabomyší války mě moc nebaví. Byla bych raději, kdyby se holky k sobě chovaly hezky a místo neustálých hádek spolupracovaly. Možná je zatím špatný věkový rozdíl – 4 roky. Jedna ještě dítě, s druhou už mlátí puberta.

Mimo večerní bitvy se snažím napravovat, co maminka natropila. Dělat mezi svými dětmi viditelné rozdíly a protěžovat jedno nad druhým, není za mne přístup podporující dobré sourozenecké vztahy. Mladší neuvěřitelně žárlí na starší, se kterou se maminka chlubí kudy chodí včetně sociálních sítí. Nepochopitelně si s ní kupuje stejné oblečení, aby ladily. Na dovolenou jezdí všechny tři jen když s nimi jede i babička. V ostatních případech jezdí maminka pouze se starší dcerou.

Co naplat? Pracuji s tím, co mám a snažím se k oběma přistupovat stejně. Mladší se mě snaží neustále uzurpovat. Má pocit, že může mít pro sebe aspoň mě, když mámu mít nemůže. Snaží se se mnou neustále mluvit, nebo se dívat na animák. Ale jen se mnou, sestru se snaží vyhazovat… Vždy se jí snažím vysvětlit, že si chci popovídat i se sestrou, a dívat se můžeme také společně. Jednou vybere ona, podruhé sestra a potřetí navrhnu něco já. Ještěže největší úspěch mívají moje návrhy.

Dobře se mi daří držet rovnováhu při společném pečení. Každá má svůj důležitý úkol, u kterého se můžou případně i vystřídat. Navíc se obě těší na výsledek, až to budou moct sníst. Jejich návrhy receptů z internetu se snažím korigovat selským rozumem, ale občas se rozhodnu to risknout, aby viděly, že výsledek na videu má od reality daleko. Někdy je to na hranici poživatelnosti, ale i to k tomu patří.

Procházky venku s pejskem jsou však naše nejoblíbenější. Každá z holek má svou možnost povídat, koriguji přitom střídání mluvení i vedení psa. Kdo má zrovna psa, poslouchá ostatní. Každý chvilku, tahá pilku, se stalo jedním z mých oblíbených rčení. Hrajeme si všechny tři bez rozdílu věku, běháme a blbneme. V těchto chvílích doufám, že se můj přístup někdy projeví i mimo tento čas a prostor. Naděje umírá poslední!